Spolupráce probíhala na vlně souznění. Od prvního setkání nám bylo jasné, že jsme vkročili na správnou cestu. Naše požadavky Tereza s laskavostí vyslechla, doplnila o své zkušenosti a profesionálním způsobem zpracovala tak, že už jen na papíře jsme byli v naší budoucí zahradě. O vše podstatné se postarala. Není samozřejmost, aby architekt plnil vaše přání. Stává se, že vaši vizi změní na vizi vlastní. Tereza je v tomto směru unikát. Naslouchá, ví a jde s vámi.
Zahrady, které žijí s vámi.
Navrhuji a spravuji trvalkové záhony i celé zahrady tak, aby každá sezóna přinášela něco nového. Spojuji estetiku, znalost rostlin a citlivost ke konkrétnímu místu.
O mně
Jsem Tereza Antošová a už více než 18 let se věnuji zahradnímu designu. Mám spoustu zkušeností od pěstování rostlin, přes realizace zahrad a údržbu až po bohatou praxi v navrhování zahrad v Čechách i v zahraničí. Během práce pro krajinářský ateliér v Anglii jsem objevila krásu trvalek a s tím přišla i myšlenka, přinést tuto lásku k trvalkám do Čech.
Už více než 7 let spravuji trvalkovou databázi a inspirační blog Perenniculum, který se stal oblíbeným zdrojem informací nejen pro profesionály ale i pro milovníky zahrad.
Neslibuji bezúdržbovou zahradu — ten mýtus v praxi neexistuje. Slibuji kreativitu, originální řešení a profesionalitu vycházející ze široké škály zkušeností: od školky specializované na rhododendrony přes zakládání soukromých zahrad až po údržbu anglických krajinářských parků a vedení projektů v ateliéru LynchRobertson LA.
Jsem členkou Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu (SZKT) a britské Royal Horticultural Society (RHS). Odborná členství mi drží přehled o tom, kam se obor posouvá, a ten přehled se pak vrací do každého návrhu.
Věřím, že každý prostor — od malé soukromé zahrádky po rozlehlé veřejné prostranství — má svůj charakter. Mou prací je ten charakter odhalit a dát mu tvar.
Moje práce
Moje filosofie
Zahrada není obraz, který se jednou dokončí a pověsí na zeď. Je to živý celek, který se každý rok trochu promění — a právě v tom je její kouzlo. Když navrhuji záhon, nepřemýšlím o tom, jak bude vypadat v den předání, ale jak bude vypadat za pět let.
Vycházím vždy z místa. Z toho, jaká je půda, kolik je slunce, odkud fouká vítr a co roste v okolí. Rostlina, která se na svém stanovišti cítí dobře, potřebuje minimum péče a odvděčí se zdravím. Ta, kterou tam vnutím proti její povaze, bude celý život bojovat.
Trvalky mají oproti letničkám jednu zásadní výhodu — mění se v čase. Záhon, který je v dubnu svěžím zeleným kobercem, je v červenci plný barev a v zimě drží tvar díky suchým stonkům a semeníkům. Neuklízím proto zahradu na podzim do holé země; nechávám jí i období, kdy odpočívá.
Přirozené ale neznamená ponechané osudu. Za každým záhonem, který vypadá, jako by vyrostl sám, stojí promyšlená skladba: rytmus opakujících se druhů, poměr trav a kvetoucích trvalek, návaznost období květu. Cílem je, aby zahrada působila samozřejmě — ne aby byla bez péče.
Zahradu považuji za hotovou teprve ve chvíli, kdy si ji majitel dokáže sám udržet. Ke každé realizaci proto předávám i plán péče a v prvních sezónách zůstávám k dispozici. Nejlepší zahrady jsou ty, do kterých jejich majitel postupně vroste.